Fotbalové hodnocení "B" týmu 2010 (1. část)

21.11.2010 20:29

Hrachovecké béčko vstoupilo do nové sezony podzimní části roku 2010 v novém kabátě okresního přeboru s novým trenérem Stanislavem Volkem. Oproti jaru naše řady opustili Košárek ze Zašové a dvě naše dlouholeté posily Radek Matuš a Renda Janošek. Všichni tři hráči ohlásili konec fotbalové kariéry a odešli do fotbalového důchodu a tak jsme museli hledat nové posily. Podařilo se nám naverbovat pouze jednoho hráče, zato ale zkušeného obránce Milana Paličku z Poličné. Další dobrou zprávou byl slib Jardy Vaigla: „s robů to nějak domluvím, přestanu piť a konečně sa začnu věnovat fotbalu na 100%.“ Slib dodržel a hrachovecká rezerva oznámila vstup do nové sezóny s těmito hráči: Vladimír Vaig, Tomáš Brázdil, Luboš Vašát, Stanislav Volek, Milan Palička, Michal Hruška, Jarda Vaigl, Mirek Vašát, Tomáš Janošek, Martin Fabian, Jan Skalka, Petr Melichářík, Tomáš Koliba, Petr Cahlík a Martin Vykydal. V průběhu soutěže nás opustil Martin Fabián z rodinných a pracovních důvodů, Tomáš Koliba ze zdechlosti a Mirek Vašát odešel do fotbalového důchodu.  Naštěstí se ale vrátil Renda Janošek a částečně i Radek Matuš, kteří doma v bačkorách nemohli vydržet. A nesmíme zapomenout ani na posily z áčka, bez kterých by to určitě nešlo a těmi se pravidelně stávali Zbyněk Konvičný, Vojta Mizera, Radek Vaigl, Marek Jež, Martin Vaigl a jednou dokonce i Radek Kundrád.

Do nové sezóny jsme vstoupili výborně.  V prvním kole jsme porazili v pohledném zápase Kateřinice tou nejtěsnější výhrou 1:0 a byl to na okresní přebor výborný fotbal. Tento zápas rozhodl v náš prospěch Vojta Mizera. V druhém kole jsme jeli na hřiště Horní Bečvy. Neměli jsme koho postavit do brány, ani na plac. Láďa Vaigl byl na dovolené, Brzda měl nemocné záda a tak jsme hledali všechny, kdo mají ruce a nohy. Tento zápas se stal černou můrou všech hráčů, kteří nastoupili. Prohráli jsme 14:0 a neomlouvá nás ani to, že se do brány postavil hráč Martin Fabian, který nikdy nechytal. Po tomto zápase ohlásil konec kariéry Mirek Vašát, který zřejmě tak vysokou prohru neunesl. Třetí zápas jsme hráli na domácím hřišti proti rezervě Vsetína. Vsetínští nám dali búra a ještě nám ukradli míč Libora Vrány, který nám naštěstí přivezl Eman zpátky. Na Vsetín jsme herně neměli. Dali jsme v závěru dva góly a tak jsme upravili výsledek na alespoň trochu přijatelných 2:5. Ve čtvrtém zápase jsme doma zvítězili nad Ratiboří 3:1 a bylo zase veseleji. Za týden jsme jeli do Hošťálkové, kde jsme jednoznačně zvítězili 0:4. V tomto zápase vynikl třemi zásahy Petr Cahlík. V šestém zápase jsme na domácí půdě vydřeli alespoň bod, protože Valašská Senice předvedla opravdu slušný výkon a za výsledek 1:1 jsme mohli být nakonec rádi. Potom přišel nejškaredší fotbal podzimní sezóny. Ve Stříteži jsme si před početnou diváckou kulisou udělali akorát ostudu.  Bylo to prostě to nejhorší, co jsme letos předvedli.  Zaslouženě jsme prohráli 3:1. V osmém zápase s Prostřední Bečvou jsme zase ukázali, jak si můžeme zápas, který vyznívá jednoznačně pro nás, prohrát. Třikrát jsme vedli a soupeři se podařilo třikrát vyrovnat a nakonec i vyhrát.  Prohráli jsme 3:4. Za týden jsme jeli do Prlova, odkud jsme přivezli tři body. Vyhráli jsme 2:3 i přesto, že proti nám Štefánik pískl vymyšlenou penaltu a nastavoval do 97. minuty. Tři body ale byly doma. V zápase se Lhotkou nad Bečvou jsme opět vyhořeli. Mohli jsme v závěru ještě vyrovnat z penalty, kterou ale Tomáš Janošek nedal a tak jsme doma prohráli 2:3. Do Huslenek jsme jeli v podstatě v jedenácti a málem bychom odtud přivezli i bod, kdyby si ale v 85. minutě nedal Luboš Vašát vlastňáka na 2:1. Nebyl, ale poslední. Jeho kroky o týden později následovali v domácím zápase s Halenkovem Tomáš Janošek a Ládík Vaigl. V tomto zápase jsme spálili šancí na tři zápasy. Nebýt Radka Matůše, který o poločase střídal, tak bychom neměli ani bod. Vyrovnal totiž dvěma brankami na 2:2. V zápase ve Francově Lhotě jsme neměli šanci. Soupeř hrál velmi tvrdou hru. Naši hráči byli zaskočeni a nedokázali odpovědět stejně tvrdou hrou, ale to je asi dobře, protože takový fotbal my hrát nechceme. To už je trochu o zdraví. Soupeř vyhrál zaslouženě 4:0. V předehrávce prvního jarního kola jsme jeli do Kateřinic. Zde jsme hráli pěkný fotbal, který ale neměl vítěze. Ani my ani soupeř nebyl schopný vstřelit vítěznou branku a tak jsme se rozešli remízou 0:0, která znamenala pro naše barvy poloviční vítězství.

 

zápas na Horní Bečvě se stal noční můrou všech hráčů

 

(S.V., KORY)

—————

Zpět